Smrt Žižkova.
167
kladou dobytí Chlumce do jedné řady s jinými místy dobytými v masopustu
(tedy v únoru) r. 1425.
2)	Srv. díl druhý, str. 38 a vůbec str. 32 sq. Dějiny rodu Kunštátského v 14. až
15. stol., kdyby prameny naie byly sdílnější, byly by velmi vděčnou prací pro
poznání násilnictví české panské šlechty té doby. To je zřejmo plně již ze studie
J. Tenory, Linie Kunštátsko-Lysická v Rezkově Sborníku historickém, II (1884),
str. 153 a 220 sq., dílem i z Aug. Neumanna, Nové prameny к děj. husitství na
Moravě (1930), 7—16.
3)	Srv. výše, str. 242, p. 1.
4)	Srv. díl druhý, 125 a 126, p. 1. I George Sandová postihla, že Sylviova verse
o bubnu zhotoveném z kůže Žižkovy měla dokreslili démonickou sílu Žižkova
ducha; bylo by škoda pokládali ji jen za bajku. Srv. ČČH, 1924,423.
(Sir. 273)
l) L. c., list 401.
*) Během prvých dvou let po smrti Žižkově nevyskytuje se jméno Sirotků v do-
kumentech listinných —v té době se píše jen o Orebských. Po prvé v listině čteme
jméno vojska Sirotčího v červenci 1426. Srv. Tomana, Hus. váleč., 133. Podle
Koláře - Sedláčka (Heraldika, I, 220) měla pečeť Sirotků z r. 1432 obraz kalicha
a nápis: Pečet obce sirotčí ve jméno boží polem pracující. Z listu obci Kutno-
horské, vydaného Tábory a Sirotky, t. j. vrchnostmi města („z moci nám od Pána
Boha propůjčené“!), stáli v čele vojsk „hejtmané a starší vojska“ (Arch. čes. VI,
420). Srv. níže p. 2 к str. 276.
*) Urbánek (Zižka, 281) kombinuje, že pohřeb byl 21. října. Oporou mu je
zpráva Theobaldova (1. c., 311), že Žižka měl býti pochován v Hradci v kapli
11.000 panen. Kaple takové v Hradci nebylo, ale svátek u.ooopanenje 21. října.
O sporech o místo pohřbu Žižkova srv. díl druhý, str. 164, pozn. 5. К vůli úplnosti
dodávám к projevům tam registrovaným i novější stať F. M. Bartoše Sporné otázky
Žižkova života (1924, v cyklu přednášek „Žižkova doba“). Opakuji, že pečlivé
uvážení všech okolností vede к přesvědčení, že Žižkovo tělo, byvši z Hradce vy-
vezeno, pohřbeno bylo v kostele čáslavském.
(Str. 274)
J) Srv. díl druhý, str. 110. Srv. shodný soud V. Novotného, Sborník Bidlův (1928),
str. 252.